„Maraton psaní dopisů byl uspořádán k příležitosti mezinárodního dne lidských práv 10. 12. 2012. Tato tradiční celosvětová akce každoročně pořádaná Amnesty International s podporou OSN má jasný cíl – shromáždit ve velmi krátkém období maximum dopisů na podporu konkrétních osob.  Bylo vybráno 12 případů, u kterých došlo k závažnému porušení lidských práv. Maraton je každoroční ukázkou, jakou sílu mají obyčejní lidé z celého světa, když spojí své úsilí. Loni byl odeslán 1 100 000 dopisů a zapojilo se více než 80 zemí.“



Na stránkách AI jsem se dozvěděl o Maratonu psaní dopisů a okamžitě jsem se rozhodl zapojit také naši školu. Když jsem oslovil své spolužáky, byl jsem překvapen jejich nadšením a byl jsem šťastný, že se pro myšlenku nadchli.
​

Myslím, že to pro nás byla skvělá příležitost, jak vyjádřit naši podporu všem lidem, kteří bohužel nemají možnost žít v plně rozvinutých demokraciích s tak vysokou životní úrovní. Byla to úžasná možnost uvědomit si, že svoboda a mírové soužití jsou pro člověka přirozené, ne však samozřejmé, jak můžeme pozorovat na mnoha místech Země. Také proto byl pocit, že můžete něco reálně změnit k lepšímu, tou hlavní hnací silou projektu.

​

Mám-li zmínit případ, který mě nejvíce zaujal, je těžké vybrat pouze jeden. Každá osoba má za sebou unikátní a pro mě zajímavou životní cestu, a také proto si neumím zvolit pouze jeden nejzajímavější. Každý příběh mně v nějakém ohledu obohatil a rozšířil mé obzory. Stejný pocit mám i z výsledku v rámci celé školy. Počty dopisů byly vyrovnané, možná těch na podporu Alese Bialiatského z Běloruska jsme napsali nepatrně víc. Může to být dáno tím, že se lidem nelíbí, že i v dnešní jinak svobodné Evropě se vězní ochránci lidských práv z nejasných důvodů.
 

V průběhu přestávek skupiny dobrovolníků seznamovali  studenty i profesory podrobně s jednotlivými případy. Většina z nich podpořila případ svým podpisem. Centrální stanoviště ve vestibulu školy bylo každou přestávkou obklopeno mnoha lidmi, kteří měli zájem informovat se o každém z případů. Nejeden z nich podpořil všech 12! Našli se i takový zájemci, kteří si kartu s případem odnesli domů, s tím, že si je v klidu prostudují a poté napíší vlastnoruční dopis nebo vzkaz konkrétní osobě. Všechny dopisy byly vhazovány do schránky, která byla k dispozici ve vestibulu po celý týden. Po domluvě s některými z vyučujících nám bylo umožněno zapojit akci také do výuky prostřednictvím krátkých spotů nebo psaní vzkazů v cizích jazycích. Tematické spoty dodávali celé akci patřičnou atmosféru, byli velmi povedené a všem se líbily.
 

S výsledkem akce jsem neskutečně spokojený. Naše gymnázium odeslalo více jak 1700 dopisů a stalo se tak nejúspěšnějším místem v celé České Republice. Doufám, že tento úspěch byl skvělým startem nové tradice.